K dalším tradicím svatby patří snaha uchovat něco, co by sváteční den bezprostředně připomínalo: nevěsty lisují některé kvítky ze své svatební kytice, někdy ji suší celou.

Patří mezi zvyky, které se udržely, i když původní smysl, výkup nevěsty, provdávající se do cizí obce, se ztratil a dnes se udržuje jen jako zábava.

Zatahuje se provazem, stuhou, šňůrou, na níž visí povijan, dudlíky, myrtové věnečky, zatahuje se i kládou přes cestu. Dnes zatahují spolupracovníci či kamarádi ženicha a dovolí novomanželům pokračovat v cestě, jen když se ženich „vyplatí“. Tímto způsobem se ženich vykupuje ze svých „mladických hříchů“. Dnes se většinou zábava soustředí k východu z úřadu – ženichovi se navléká chomout, přivazuje se mu koule na nohu, nevěsta dostává do rukou bič, panenku k pochování, ženich dokazuje svou sílu štípáním špalku, společně přeřezávají tupou pilou kládu apod.

Během svatební hostiny ztrácí svůj závazný charakter a ve své tradiční podobě se již prakticky nevyskytuje. Peníze novomanželům dávají obvykle jen příbuzní, a to spíše skrytě, často mimo průběh svatební hostiny.