Víte, že islámská svatba je v porovnání s židovskou daleko méně komplikovaná?

Novomanželé nebo jejich rodiče pozvaným přátelům oznámí úmysl uzavřít sňatek. Stručně, jednou větou a bez přítomnosti kněze nebo jiného úředníka vyjádří ženich i nevěsta souhlas se svatbou. Někdy je pořizován formální zápis kvůli ochraně zájmů obou stran. Manžel totiž na sebe za ženu bere finanční odpovědnost, takže ačkoliv islám povoluje až čtyři manželky, většina mužů se spokojí s jedinou. Monogamie je zkrátka levnější.

Víte, že dnešní manželství je instituce mladá i v českých zemích?

Potřebný zákon u nás vymyslela a do praxe uvedla až legislativa rakouského mocnářství v dubnu roku 1890. (Anglie ho zná od roku 1653, Francie od roku 1792). Do té doby bylo manželství uzavíráno zásadně před Bohem a bylo považováno za svaté. Na jedné straně zákon objevil do té doby neznámý úřední akt rozvodu, na straně druhé to postupně přineslo větší prostor svobodě a otevřela se cesta k věci dříve vzácné - sňatkům z lásky. Ještě v našem století sloužilo manželství především k zaopatření a láska se měla vyvinout až v průběhu let. Nebo alespoň vzájemná tolerance. Ostatně bez ní to nejde ani dnes.

„Islámská svatba je jednoduchý a prostý obřad, který má ale velkou váhu, protože manželství je uzavíráno na celý život,“ uvedl Vladimír Sáňka, ředitel Islámského centra v Praze.

Podle tradice by si manželé měli při výročí svatby darovat věc, která je stejná jako název výročí. Při prvním výročí například bavlněné kapesníčky, při dvacetiletém to může být porcelánový servis a při třicetiletém daruje muž ženě perlové náušnice. Při padesátém výročí "Zlaté svatby" se obvykle uspořádá nový svatební obřad a manželé si vymění nové zlaté prstýnky.

Existuje mnoho možností a způsobů, kde a jak svatební hostinu uspořádat. Vše záleží na počtu pozvaných hostů, ročním období a představě snoubenců.