Lužánky o rozloze 20 ha jsou nejstarším pro veřejnost otevřeným městským parkem v českých zemích, nejvýznamnějším brněnským parkem a jsou prohlášeny kulturní památkou. V 16. století byl v prostoru dnešních Lužánek v lužním lese na potoku Ponávka hospodářský dvorec. Ten daroval císař Rudolf II. v roce 1578 řádu jezuitů, který část přilehlého lesa upravil na tzv. Jezuitskou zahradu. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 věnoval císař Josef II. 9.9.1786 bývalou Jezuitskou zahradu brněnským občanům pro zřízení městského veřejného sadu. Založení nového parku, pojmenovaného Lužánky dle původních lužních lesů, bylo svěřeno vrchnímu zahradníkovi Antonínu Bisingerovi. V roce 1788 byly úpravy parku ve francouzském slohu s pravidelnou osnovou barokních alejí v kombinaci s krajinářskými úpravami podél Ponávky dokončeny.

Moravská galerie v Brně je výjimečná šíří svého záběru. Jako jediné muzeum umění v České republice se zabývá výtvarnou kulturou zcela komplexně. Pracuje jak s volným uměním, tedy malbou, kresbou, grafikou a plastikou od nejstaršího období po současnost, tak s fotografií, užitým uměním, grafickým designem a architekturou. Moravská galerie v Brně je druhým největším muzeem umění v České republice.

Uměleckoprůmyslové muzeum v Brně bylo založeno po vzoru vídeňského Muzea pro umění a průmysl 2. prosince 1873. Jeho zakladatelé – Moravský průmyslový spolek a Obchodní a živnostenská komora – sledovali především vzdělávací a výchovné cíle muzea. První sbírkové předměty získané na světové výstavě ve Vídni byly umístěny v prostorách Moravského průmyslového spolku a v roce 1882 byla započata výstavba samostatné budovy podle plánů ředitele muzea Johana G. Schöna. Neorenesanční budova na brněnské okružní třídě, inspirovaná vídeňskými stavbami Gottfrieda Sempera, byla pojata velkoryse jako reprezentativní stánek pro uložení sbírek, výstavní účely i přednáškovou činnost. Po rozhodnutí uspořádat v těchto prostorách císařskou jubilejní výstavu v roce 1888 se přistoupilo k přístavbě, která byla dokončena během čtyř měsíců a svým progresivním řešením (zvláště konstrukcí dvojitého stropu světlíku a spojovací galerií) se stala pozoruhodnou součástí expozice.