Janův Hrad (Janohrad)

Janohrad se nachází asi 4 km východně od Lednice. Ke stavbě, která je v návštěvní hodiny přístupná veřejnosti, se dá dostat po zelené turistické trase. Po Dyji sem jezdí loďky a po prašných cestách koňská spřežení. V hradu se konají svatby.

Janův hrad leží v podivínském katastru a je vskutku podivný. Vypadá jako středověká zřícenina, přitom jej vystavěli na počátku 19. století; navíc stojí na bažinách. Bylo by bláhové domnívat se, že má název obce Podivín s těmito záhadami něco společného. Ony ty záhady totiž nejsou tak úplně nevysvětlitelné. V období romantismu chtěl každý druhý šlechtic vlastnit pěknou zříceninu a když se mu to nepoštěstilo, neváhal si ji nechat postavit. Jan Lichtenštejnský, jehož jméno hrad nese, povolal za tímto účelem architekta Josefa Hardmutha, který nejenže dokázal zpevnit pohyblivé podloží dřevěnými trámy, ale ještě při tom vymyslel tužku.

Aby byla iluze středověku dokonalá, vydal se Hardmuth poznávat skutečné ruiny hradů. Pochopil, že základem úspěchu je materiál, tak byly ke stavbě zdiva přivezeny kameny z nedalekého Velkomoravského hradiště Pohansko. Dbal na každý detail; třeba dřevěná schodiště udělal pravotočivá, jak bylo zvykem ve starých hradech.

Zatímco ostatní aristokrati měli skromnou rozbořenou věžičku s náznakem „někdejší“ budovy, Lichtenštejnové požadovali něco extra. V Janohradu se normálně fungovalo – v době lovů a štvanic tu panstvo pořádalo hostiny. Ty byly vskutku velkolepé. Lapená zvěř se rožnila v plamenech osmi ohnišť na nádvoří. Hlavní Rytířský sál, v němž hodovali muži, ani nepotřeboval vytápění. Bylo běžné, že někdo vyčerpán veselkou padl k zemi a bylo mu třeba odpočinku – to dokazují vedlejší solónky. Největší jelen, kterého tu ulovili, vážil 350 kg a jeho paroží je dodnes výzdobou sálu. Lovy začínaly a končily fanfárou, která zněla ze zadního ochozu. Ten se příznačně jmenuje Terasa trubačů.

Nejschopnější lovec dne byl provolán „králem lovu“ a pil celý večer ze speciálního poháru, který je dneska umístěn na krbu. Titul získal ten, kdo ulovil srnce, divočáka, lišku i zajíce. Když se takových lovců našlo víc, rozhodovala krása trofejí.

Jediné, co na hradu zůstalo z původního vybavení, je stojan na zbraně, na němž je vyřezána sova jako symbol moudrosti. Ta nabádala lovce, aby stříleli s rozvahou a nevyhubili zvěř, kterou by nedokázali spořádat. Dámy jim s tím totiž moc nepomohly – seděly v průběhu hostiny v odlehlých Dámských salónech. V těchto místnostech byly krby, ale bez komínů. Rozpálené dřevěné uhlí se vsouvalo do krbu zvnějšku v porcelánové nádobě. Nejen o ženy bylo dobře postaráno. Knížecí arabský kůň měl samostatnou vytápěnou stáj.