Víte, že židovské obřady se spíše než obětmi zabývaly svatebními smlouvami?

Svědek nejprve doprovodil ženicha pod baldachýn nesený čtyřmi sloupy a zdobenému květinami. Tam se k nim připojil rabín, ženichovi rodiče a nevěstina matka. Všichni pak čekali na nevěstu, která se svým otcem přicházela jako poslední a v doprovodu hudby. Ženou se stala v okamžiku, kdy vstoupila pod baldachýn. Snoubenci byli přivítáni, vyslechli krátký, ale poučný proslov, dostali požehnání a napít vína. Poté musí dodnes židovští novomanželé pronést stručný slib a vymění si svatební prsteny. Před všemi přítomnými přečtou svatební smlouvu a oba ji podepisují. Opakuje se pití vína, rozdávají se požehnání, po kterých ženich rozbíjí sklenici. Teprve potom se podepisuje matriční záznam a svatebčané odcházejí na hostinu trvající až týden.

Víte, že islámská svatba je v porovnání s židovskou daleko méně komplikovaná?

Novomanželé nebo jejich rodiče pozvaným přátelům oznámí úmysl uzavřít sňatek. Stručně, jednou větou a bez přítomnosti kněze nebo jiného úředníka vyjádří ženich i nevěsta souhlas se svatbou. Někdy je pořizován formální zápis kvůli ochraně zájmů obou stran. Manžel totiž na sebe za ženu bere finanční odpovědnost, takže ačkoliv islám povoluje až čtyři manželky, většina mužů se spokojí s jedinou. Monogamie je zkrátka levnější.

Víte že, ve starém Řecku nebyla svatba součástí žádného státního náboženství a lidé si ji spojovali s domácími náboženskými obřady?

Svatba měla tři etapy. Nejprve bylo třeba připravit nevěstu, a to zásadně v domě jejího otce. Pak následoval noční odchod do manželova domu, kde byla nevěsta přijata. Den po vlastním obřadu přišla etapa třetí - odevzdávání svatebních darů. Obřad samotný mohl probíhat zhruba takto: Mladý pár přivítali nejprve ženichovi rodiče na prahu domu nevěstina otce. Odtud se s pochodňovým průvodem a flétnistkami vydali ke krbovému oltáři uprostřed domu ženichova otce. Tam byl uzavřen vlastní sňatek a zároveň doprovod zasypával snoubence fíky, datlemi a dalším ovocem. Následoval odchod do svatební komory v doprovodu ženy s pochodní.

Víte, že dnešní manželství je instituce mladá i v českých zemích?

Potřebný zákon u nás vymyslela a do praxe uvedla až legislativa rakouského mocnářství v dubnu roku 1890. (Anglie ho zná od roku 1653, Francie od roku 1792). Do té doby bylo manželství uzavíráno zásadně před Bohem a bylo považováno za svaté. Na jedné straně zákon objevil do té doby neznámý úřední akt rozvodu, na straně druhé to postupně přineslo větší prostor svobodě a otevřela se cesta k věci dříve vzácné - sňatkům z lásky. Ještě v našem století sloužilo manželství především k zaopatření a láska se měla vyvinout až v průběhu let. Nebo alespoň vzájemná tolerance. Ostatně bez ní to nejde ani dnes.

Víte, že ve starém Římě upravovalo manželství již několik zákonů, ale hlavní obřad spočíval ve slavnostním stisku rukou snoubenců, při kterém mezi nimi a s rukama položenýma na jejich ramenou, stála nejstarší přítelkyně nevěsty?

Po výměně slibů byl obřad zakončen obětováním bohu Jupiterovi. Velmi spokojený byl Jupiter zejména tehdy, pokud mu byl věnován například celý býk. V případě chudších snoubenců se ovšem projevoval jako bůh tolerantní a spokojil se i s menší obětí. Vždy však po ženichovi vyžadoval provést úlitbu nad oltářním ohněm.